Víkendový bikepacking k Baltskému moři po stezce Odra-Nisa
Jak na kole stihnout 530 km dlouhou cestu z Jablonce k Baltskému moři?
Video z naší výpravy spolu s .gpx podklady najdete dole pod článkem.
Po 50 km se spustil takový déšť, že jsem byla skeptická k představě, že zase po téměř 25 letech uvidím Baltské moře - vůbec první moře, které jsem kdy v životě viděla, cítila, chutnala.
Durch promočení jsme vzali zavděk
přístřešku, kde jsme chtěli chvíli počkat. Déšť však přidával na síle, a tak
jsme se nakonec rozhodli v přístřešku přenocovat. Naštěstí byl akorát velký
pro tři - kluci si ustlali každý na jedné lavici, já na stole. Každou hodinu
v noci jsme vstávali s budíkem, abychom zkontrolovali, zda se počasí
umoudřilo. A protože pršelo celou noc, nakonec jsme vyráželi až kolem půl 7.
ráno, ještě stále za mírného deštíku. Déšť to nechtěl vzdát a dešťovému mraku
se zřejmě zalíbil náš plán putovat na sever, a tak se vydal s námi. Měli jsme
však i štěstí - a to na otevřenou pekárnu, kde nás káva a koblížky parádně
nakoply.
Nakonec z toho bylo 200 km v intenzivním slejváku, kdy jsme už poměrně slušně klepali kosu a v lepší večer a zítřky už věřil jen nenapravitelný optimista Péťa. Světe div se, večer déšť skutečně ustal a my jsme během dalších 100 km stihli dokonce uschnout. V týmu hned začala panovat lepší nálada a už nám tolik nevadily ani nikde nekončící roviny podél řek. Ty nejvíc štvaly mě, protože kluci mají morál na roviny podél valů vycvičený už z podzimní vyjížďky do Hamburku. Stezka Odra-Nisa prý je v porovnání se stezkou podél Labe mnohem více pestrá a občas nás zavedla i do centra měst.
Po 300 km jsme narazili na zcela nový most, který byl sice teprve v procesu dokončování, ale jeho dvoupatrovou vyhlídku jsme si nemohli nechat ujít. Luxusní apartmán pod střechou nabízel dostatek prostoru i na rozložení zbytku vlhkých věcí, a tak jsme v 1 hod. ráno zalezli do spacáků, abychom zregenerovali těla. Ráno jsme si pospali a teprve kolem půl 8. jsme pokračovali dál na zbývajících 180 km.
V neděli už naštěstí panovalo bezdeští a tak
nám kilometry rychle ubývaly, možná i díky skvělému borůvkovému dortu a kávě ke
snídani, na které jsme zase náhodou narazili. Kolem oběda jsme z Německa
přejeli do Polska, kudy vedla zbývající část trasy. Za nás všechny musím
bohužel říct, že rozdíl mezi německou a polskou částí trasy byl doslova do očí
bijící. Ať už mnohem horší kvalitou cest, neohleduplností řidičů, kdy při
průjezdu kolem Štětína jsme si přáli raději polské hranice nikdy nepřekročit,
až po všude přítomné odpadky... Průjezd Polskem naštěstí netrval dlouho a my jsme
se kolem 17. hodiny, po 530 km v nohách a 3.000 m výškových, ocitli na
pláži u Baltského moře ve městě Mezizdroje. Na závěrečné koupání v moři
nám dokonce vysvitlo slunce, a tak jsme si mohli užít zaslouženou pohodu na
pláži, kde jsme byli tak trochu za exoty. Nikdy před tím bych nevěřila, že za
ani ne 48 hodin můžu dojet na kole k moři, a to ještě takto "na pohodu" -
žádné bezesné noci a nonstop jízdy, žádné odpírání si dobrého jídla a návštěv restaurací
a kaváren... Zkrátka dovolená se vším všudy. A co cesta zpátky? Přijel pro nás
kamarád autem, takže v pondělí ráno se nám skutečně podařilo být zpět
v procesu.
